Co WordPress obsahuje a možná to nevíte

WordPress je populární jednoduché blogovátko, které je děravé a hodí se jenom na malé weby, protože větší neutáhne.

Slyšeli jste už někdy takové řeči? Asi ano. Za pravdivé bych považoval asi jen to „populární„, ostatní nálepky můžeme seškrábat. Ale udělejme to trochu kreativně – přečtěte si o funkcích, které možná neznáte, i když je WordPress obsahuje. Někdy vás může překvapit, jak je to všechno promyšlené a funkční.

Datové typy a kategorizace

Původně byl sice WordPress postaven pro blogování, ale poměrně brzy se ukázalo, že toho má umět víc. Hodně lidí stále provozuje web a na něm chce blog – chtějí ho ve WordPressu aktivovat a nastavit. Bývá někdy těžké tyto pojmy odlišit nebo vysvětlit, jaký je mezi nimi vztah.

Blogové příspěvky (angl. post) jsou hlavním typem článků, které lze ve WordPressu vytvářet a kategorizovat do rubrik nebo označovat štítky. Vše je připravené. Druhým připraveným typem článků jsou stránky (angl. page), ty jsou určené pro statické stránky a nelze je standardně kategorizovat. Další typy článků (custom post types) lze vytvářet pomocí pluginů jako např. Advanced Custom Fields nebo jiných, případně programováním (pomůže vám některý generátoru kódu, třeba GenerateWP), resp. vibecodingem (což za vás udělá AI kámoš). Podle potřeby lze vytvářet i vlastní taxonomie (rubriky nebo štítky) a samozřejmě vlastní datová políčka, atributy, a to

• článků (přesněji: datových typů) – custom fields,
• pojmů v taxonomiích (třeba taxonomie color bude obsahovat pojmy barev a každý z pojmů bude mít políčko, do které se uloží kód barvy) – term meta fields,
• uživatelů – user meta fields.

A tak vznikl e-shop s produkty, které mají mnoho vlastností, atributů, taxonomií (kategorie produktu, stav produktu), nebo předlohy, částečné šablony nebo bloky/widgety ve vizuálních editorech jako Gutenberg či Elementor (ano, obvykle taky vlastní datové typy).

Takže ve WordPressu lze napsat aplikace s různými datovými typy a vlastnostmi. Díky systému uživatelských oprávnění je možné určit, které role s nimi mají pracovat. A to je přece super, ne?

RSS kanály, REST API a headless

RSS je stará a pořád dobrá technologie, která zobrazuje XML soubor obsahující položky dané „sekce“, abychom v RSS čtečce viděli, co je nového. Principem je, že těch položek má být více – články, komentáře, seznam apod., pro jednotlivý záznam to nedává smysl. Ve WordPressu má RSS kanál standardně rubrika (kategorie), archiv záznamů (časový archiv, archiv autora, archiv štítků), případně vlastní datové typy, pokud jim to nadefinujeme. Formát XML souboru je definovaný otevřeným standardem a je možné ho zpracovávat (generovat, exportovat, importovat apod.). Lze tak do jiného systému importovat články z WordPressu.

Na podobném principu fungují datové feedy pro zbožové srovnávače a podobné služby, které generuje některý plugin z produktů ve WooCommerce. Také jde o XML, který se importuje do jiné aplikace, jen formát XML je jiný.

Technologie postupně směřovaly k tomu, aby šlo položky nejen staticky načítat/zobrazovat, ale také měnit, případně v nich vyhledávat. Postupně vznikala rozhraní pro vzdálenou práci s aplikacemi nebo konkrétně obsahem webu – REST API. Jazyk pro komunikaci mezi aplikacemi. Základní operace jsou CRUD – create, read, update, delete. WordPress má REST API už nějakou dobu, stalo se základem pro novou generaci pluginů, včetně Gutenbergu, který všechny požadavkůy vyřizuje prostřednictvím REST API, nikoliv přímou prací s databází. Proto může fungovat také s jinými systémy, např. Drupalem.

A kousek zbývá k další funkci – headless ovládání WordPressu. V principu jde o kompletní oddělení administrace od výsledného webu, jehož vykreslení zajišťuje jiná technologie.

Sitemap pro vyhledávače

Bylo zvykem instalovat pluginy pro generování sitemapy, kterou pak načítá služba Google Search Console, případně další. Od roku 2020 a verze 5.5 to už ale není potřeba (mám dojem, že se to ale moc neví): WordPress obsahuje sitemap automaticky. Pokud použijete jiný plugin, třeba typicky některý SEO plugin, originální sitemap většinou dokážou deaktivovat (i když by dvě mapy asi nepůsobily žádný velký problém).

Mapa se aktivuje, pokud je povolené procházení a indexace webu (Nastavení > Zobrazování > Zakázat prohledávání a indexování obsahu webu). Stejně jako soubor robots.txt je virtuální, tedy žádný fyzický soubor neexistuje a je to záměr. Vlastnosti a obsah sitemap se ovládá klasicky – pomocí hooků. Ale nebojte, jako vždy existují také nějaké pluginy, třeba WP Sitemap Control. Samotná mapa je na adrese /wp-sitemap.xml.

Co oceňujete vy?

Jakou vlastnost nebo funkci oceňujete na WordPressu vy? Co byste uvedli jako argument a klíčovou výhodu člověku, který WP zvažuje používat? (Víme, že jsou i nevýhody, ale dneska jsme si psali o výhodách.) Napište mi na sociální síti, jaké technologické nebo koncepční výhody vnímáte u WordPressu jako platformy. Díky!